Monitoring ÚNAVY (tj. periferní i té centrální) je zcela zásadní pro každého, kdo se snaží o efektivní trénink. Ať už je cílem růst výkonnosti nebo udržení dobré kondice a zdraví.
Pro správnou interpretaci je klíčová kombinace informací o čtyřech, dnes již naštěstí dostupných, faktorech.
Jsou jimi:
• Velikost předchozího zatížení
• Vnímání periferní únavy
• Úroveň centrální únavy
• Dlouhodobá schopnost odolávat centrální únavě a zatížení - adaptační kapacita = Tréninkový profil
Odpověď na tuto otázku je možná překvapivě komplikovaná.
Únava není pouze „pokles fyzické výkonnosti v důsledku předchozího zatížení“.
Moderní definice popisuje únavu jako „nespecifický symptom“, tedy stav, který může mít řadu příčin a projevů. Které to však jsou?
V oblasti sportu je za primární příčinu považován trénink/fyzický výkon. Úroveň únavy však ovlivňuje další řada neurofyziologických a psychologických změn, které mohou být vyvolány jak tréninkem, tak dalšími, i hůře identifikovatelnými, vlivy vnitřního a vnějšího prostředí. Suma těchto, lépe či hůře identifikovatelných, vlivů pak zásadně ovlivňuje schopnost organismu podat optimální výkon, a především správně se adaptovat na proběhlé zatížení.
Jako zcela zásadní je potřeba vnímat skutečnost, že se únava projevuje ve dvou základních formách:
Je vyvolávána zatížením pracujícího svalstva a projevuje se (přechodným) snížením fyzické výkonnosti a schopnosti adaptace na zatížení. Její primární projevy jsou způsobeny především (ne výlučně) dvěma základními faktory.
Prvním je vyčerpání energetických zásob, především ATP a svalového glykogenu, způsobující nemožnost pokračovat ve svalové práci.
Druhým faktorem je potom kumulace metabolitů vznikajících v pracujícím svalu a zabraňujících mu v další činnosti.
Periferní únavu si lze představit zjednodušeně jako to, co cítíme, když máme po tréninku „unavené svaly“. Jak víme, tento typ únavy je relativně dobře subjektivně vnímatelný a hodnotitelný. Dobře odpovídá úrovni předchozího zatížení.
Bývá často popisována jako únava nevycházející z pracujících svalů ale z centrálního nervového systému (CNS), který ovlivňuje přenosy informací z mozku k pracujícím svalům.
Lidské tělo je velmi komplexní systém, jehož primárním cílem je zachovat rovnovážné vnitřní prostředí a zabezpečit dlouhodobé přežití organismu.
Výše zmíněné vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí mohou způsobit „centrální únavu“ díky niž je návrat vnitřního prostředí do rovnovážného stavu výrazně zpomalen.
Míra této únavy pak velmi komplexně ovlivňuje schopnost organismu realizovat další zatížení tak, aby nedošlo k jeho poškození. Tento projev (centrální) únavy je (na rozdíl od únavy periferní) značně individuální není možné jej subjektivně „vnímat“.
Z výše popsaného je jasné, že hodnocení centrální únavy (CÚ) skýtá zcela nový, dosud nevyužitý, potenciál ke zvyšování efektu tréninku, globálnímu zlepšování stavu organismu a prevenci přetížení a poškození zdraví.
S využitím mySASY je konečně možné Centrální únavu monitorovat.Po získání základních zkušeností s využitím systému a vytvoření Tréninkového profilu můžete využít údaje ke kompelexní interpretaci výsledků? |
Periferní (subjektivně vnímanou) a centrální únavu musíme vnímat jako dva, ne zcela závislé, zdroje informací (viz. Odkud čerpáme informace ***) o připravenosti našeho organismu akceptovat zatížení, adaptovat se na něj a díky tomu zvyšovat výkonnost. Naším primárním cílem bude nepoškozovat organismus a přinášet mu maximální prospěch.
PU vysoká. CU vysoká: Došlo k významnému vyčerpání zdrojů, které se projevilo na periferní i centrální úrovni. Je vhodné maximalizovat regeneraci a vyčkat na snížení centrální únavy, které bude pravděpodobně korespondovat s odbouráním únavy periferní. U jedinců s nižší adaptační kapacitou (například charakteristika Hrozba) je možné zvážit v první fázi i pasivní odpočinek. U jedinců s vyšší kapacitou je vhodné využít především aktivní formy odpočinku.
PU vysoká, CU nízká: Přesto, že prokazatelně nedošlo k plné regeneraci zatížených svalových skupin a vyčerpaných lokálních energetických zdrojů, centrální systém již zareagoval „pozitivně“ – zvýšil aktivitu v oblasti doplňování zdrojů. Následná reakce by měla záviset na tréninkovém kontextu. Pokud má následovat další trénink, může být realizován s plným nasazením v případě, že lze omezit zatížení subjektivně přetížených svalových skupin. Pokud byl plánován úplně pasivní odpočinek je dobré zvážit zařazení tréninkové jednotky o sníženém objemu, která umožní využití mimořádného stavu dobré aktivace, nebo alespoň aktivní formy regenerace, která zvýší pravděpodobnost, že nedojte k poklesu zvýšené adaptační kapacity v důsledku nedostatku podnětů.
PU vysoká, CU vysoká: Přesně toto jste čekali. Regenerujte podle plánu a sledujte, kdy se CU vrátí na alespoň průměrné hodnoty. Pak začněte s tréninkem.
PU vysoká, CU nízká: K tomuto stavu dochází spíše výjimečně, častěji u jedinců s dobrým adaptačním profilem a spíše po jednorázovém extrémním, soutěžním zatížení, kterému předcházelo správné načasování a vyladění (odpočinek, aktivace a maximalizace adaptační kapacity). O to více jsou však sportovci (asi právem) zaskočeni. V těchto situacích existují 2 možné příčiny a podle toho 2 scénáře dalšího postupu. Za nejpravděpodobnější příčinu stavu je považována kombinace okamžité „pozitivní reakce“ centrálního systému na předchozí silný podnět (extrémní podnět – extrémní reakce) = okamžitá aktivace systému zodpovědného za doplňování zdrojů v kombinaci se (nejpravděpodobněji) změnou poměrů zastoupení neurotransmiterů serotonin/dopamin. Ta je způsobena spíše psychofyziologickými vlivy v reakci na extrémní zátěž než samotným zatížením (nástup jisté euforie). Následné doporučení je ještě univerzální a ukáže další vhodný postup. Jistě by měla následovat AKTIVNÍ regenerace a především následné (cca po dvou dnech) sledování CÚ. S tímto odstupem se již reakce centrálního systému ustálí a poznáte, zda:
1. bylo zvýšení doplňování energie jen psychofyziologického původu, po jehož odeznění došlo k prudkému nárůstu CÚ (poklesu HRV),
2. nebo se podařilo zvýšenou adaptační kapacitu pomocí aktivní regenerace udržet na dostatečné úrovni a je možné navázat plynuleji dalším plánovaným tréninkem.
PU nízká. CU nízká: Došlo k významnému doplnění zdrojů, které se projevilo na periferní i centrální úrovni. Organismus je výborně naladěn a v optimálním stavu. Je nejlepší doba pro maximálně intenzivní trénink, který v tomto stavu přinese maximální efekt. Pokud je tato situace před soutěží, je organismus celkově výborně připraven podat dobrý výkon.
PU nízká, CU vysoká: Přesto, že stav periferního systému subjektivně vykazuje dostatečnou úroveň doplnění energetických zásob a regeneraci svalových vláken, centrální systém není v optimální rovnováze. Stav centrálního systému (na rozdíl od periferie) je ovlivněn řadou jiných vlivů, než pouze stavem svalových vláken a energetických zdrojů vyčerpaných svalovou prací. Na rozdíl od signálů z periferie je optimální stav centrálního systému závislý i na jeho potřebné optimální aktivaci. Především u dobře adaptačně disponovaných jedinců může být příčinou centrální „únavy“ (tady se velice hodí nově zvažovaný/používaný anglický ekvivalent READINESS) i nedostatečná předchozí aktiva, která způsobí přechodný pokles adaptační kapacity. V případě, že je tento stav způsoben nástupem chronické únavy či změnou zdravotního stavu, nepomůže ani snaha o aktivaci a je potřeba výrazněji upravit tréninkový režim. V případě, že je příčinou „pouze“ nedostatečná aktuální aktivace, stav by se měl zlepšit po absolvování přiměřeně intenzivního (pro jistotu ne příliš dlouhého) aktivačního tréninku.
Ať je příčinou stavu cokoli, platí, že trénink v takovém stavu nepřinese maximální efekt pro růst výkonnosti a měl by proto být zaměřen především na zlepšení stavu organismu.
PU nízká. CU nízká: Pokud je tato situace před soutěží, je organismus celkově výborně připraven podat dobrý výkon.
PU nízká. CU vysoká: V prvé řadě je potřeba jednoznačně vyloučit, že se jedná o projev kumulovaného dlouhodobého zatížení, které by mohlo jednoznačně negativně ovlivnit následný výkon. Toho lze dosáhnout pouze tím, že bylo provedeno měření i den, ideálně i dva, před výkonem. Pokud byly tyto předchozí výsledky dobré, a v den soutěže dojde k propadu, lze s vysokou pravděpodobností konstatovat, že se jedná především (výlučně) o projev psychofyziologických vlivů na aktuální stav. K tomuto stavu existují dvě interpretace. Jedna, která říká, že se daná změna žádným způsobem na následujícím výkonu neprojeví. Druhá tvrdí, že i tento stav, nesouvisející bezprostředně se stavem a připravenosti periferie, může následný výkon významněji ovlivnit. Je třeba otevřeně přiznat, že v této oblasti neexistuje dnes jednoznačný konsenzus. Předpokládáme také, že se reálný vliv stavu může lišit i v závislosti na dalších faktorech vztahujících se k očekávanému výkonu. Významný bude např. charakter sportovní disciplíny. Jiná bude pravděpodobně role aktuálního zhoršení výsledků centrální únavy (readiness) u disciplín spojených s koncentrací (střelec), či krátkodobým jednorázovým výkonem (sprinter) a jiná u disciplíny trvající řádově hodiny (cyklista, triatlonista, …).
Jak z tohoto článků vyplývá největší „neznámou“ v oblasti ÚNAVY a jejích vlivu na sportovní výkon, ale i kvalitu života je „nový fenomén“ CENTRÁLNÍ ÚNAVY, proto se jí budeme věnovat detailněji v navazujících článcích. Jejich zaměření umožní směřovat k přístupu „profesionálnímu“ …
Frontiers in physiology:
Fatigue is a brain-derivede motion that regulates the exercise behavior to ensure theprotection of whole body homeostasis
TimothyDavidNoakes
Exercise immunology review · March 2019
Neuroimmunological and Neuroenergetic Aspects in Exercise-Induced Fatigue
Sebastian Proschinger and Jens Freese
Sports Med 2006
Central Fatigue: The Serotonin Hypothesis and Beyond
Romain Meeusen, Philip Watson, Hiroshi Hasegawa,Bart Roelands, Maria F. Piacentini
Heart International 2016
Influence diagram of physiological and environmental factors affecting heart rate variability: an extended literature overview
Julien Fatisson, Victor Oswald, François Lalonde
https://www.scienceforsport.com/monitoring-fatigue/