Minule jsme se věnovali charakteristice tréninkového profilu Klasik (k dispozici na tomto odkazu), který je pro interpretaci relativně jednoduchý. Dnes se budeme věnovat charakteristice, která je „komplikovanější“. Úvodem opět pár slov k názvu. Označení Držák je ze všech čtyř profilů nejméně obvyklé, což vyjadřuje i jeho určitou mimořádnost. Zatím co ostatní profily lze poměrně jednoduše seřadit od nejhoršího po nejlepší (pořadí Hrozba – Klasik – Talent), Držák se z této škály jistým způsobem vymyká. Dá se říci, že je Držák jistě „lepší než“ Hrozba a „ne tak dobrý“ jako Talent. Nabízí se tedy porovnání s Klasikem. Společným rysem profilů Držák a Klasik je, že se organismus, aktuálně nenachází ve stavu mimořádného ohrožení. Na rozdíl od Klasiků však mají Držáci zpravidla menší potenciál k dalšímu zvyšování adaptační kapacity. Naopak pravděpodobnost, že bude docházet ke zhoršení v případě, že budoucí trénink nebude pro organismus zcela optimální, je u Držáků o něco nižší, není však vyloučena.  Jedinci s tímto profilem se vyznačují mimořádně stabilní reakcí na zátěž, ukazující na AKTUÁLNÍ dobrou odolnost vůči centrální únavě (odkaz na článek).

 

 

Z fyziologického hlediska jde o stav určitého permanentního napětí daného stále zvýšenou spotřebou a aktivací, která je průběžně kompenzována dostatečným doplňováním. Avšak chybí zde standardní, více fyziologické, střídání převažující aktivity jednoho, či druhého systému v závislosti na podnětech z vnějšího prostředí. Nedochází tedy k zcela optimální adaptační reakci, což se může projevovat například výkonnostní stagnací.

 

Pokud je příčinou především genetická dispozice, bude se pravděpodobně jednat o dlouhodobý stav, při kterém je hledáním podnětů a přístupů dále zvyšujících aktuální adaptační kapacitu obtížné, nicméně velmi potřebné. Jejich nalezení a pravidelné opakování totiž umožňuje dynamičtější adaptaci na předchozí zatížení, která zvýší také pravděpodobnost dlouhodobého efektivního tréninku.

 

Vedle genetické dispozice může být příčinou i „monotónnost“ realizovaného zatížení, tedy situace, kdy v čase nedochází k výraznějším změnám v zatížení. I zde se může jednat o stav dlouhodobý, nebo stav přechodný, který se změní v návaznosti na úpravu zatížení, např. po ukončení soutěžního období.

 

Přechodně se k profilu Držák může „přiblížit“ i standardní „Talent“, a to zpravidla v důsledku vrcholící fáze tréninkového zatížení pohybujícího se na (kontrolované) hranici akutního přetížení.

 

Méně často se jedná o projev dlouhodobé, nežádoucí kumulace centrální únavy, která může výrazně snížit další tréninkovou efektivitu.  Naopak přechodná změna zdravotního stavu by se u profilu „Talent“ projevila spíše posunem směrem ke Klasikovi, či Hrozbě. Přechod z profilu Talent do profilu Držák je proto vždy třeba hodnotit v kontextu aktuálního tréninkového zatížení a dalších vnějších vlivů.

 

Pokud aktuální tréninkové období neumožní „Držákovi“ realizovat navržené změny, je potřeba alespoň hlídat, aby při stávajícím zatížení nezačalo docházet k dlouhodobějšímu posunu výsledku vlevo = k snižujícímu se doplňování. Je potřeba pečlivě sledovat efekt jednotlivých činností a podnětů na změny aktuální adaptační kapacity a využívat opakovaně všechny podněty jejichž výsledkem je posun hodnot směrem doprava nahoru, tj. růst adaptační kapacity.

 

Díky velmi stabilnímu stavu a mírně nadprůměrné adaptační reakci charakteristické pro tento profil, nehrozí akutní přetížení a zhoršení zdravotního stavu. Jak bylo zmíněno výše, to nevylučuje možnost zhoršení stavu, především v období vysokého zatížení či jinak zvýšených nároků odolnost vůči podnětům z vnějšího prostředí. V těchto situacích by frekvence sledování stavu neměla klesnout pod 3 měření týdně. V obdobích snížené zátěže je možné frekvenci měření snížit. Je však dobré stále si zachovat dlouhodobý přehled o průběžném vývoji stavu, což zajistí minimálně stanovení Tréninkového profilu alespoň 1x za 2-3 měsíce.