Vliv psychického stresu a HRV

Vyrovnat se se závodním tlakem je nedílnou součástí vrcholového sportu. Parfitt & Pates (1999) udávají, že tělesný stres může pozitivně ovlivnit sportovní výkon, kde jsou vyšší anaerobní nároky. Negativní vliv zase popisuje Hanin (2000) a dále zdůrazňuje využití této individuální zóny pro optimální působení, kterým sportovci mohou snížit emoční přepětí ovlivňující výkon. Tím by mohlo dojít k objasnění vztahů mezi předzávodním stresem, psycho-somatickým stavem a sportovním výkonem.

Tonhajzerová (2008) uvádí, že na změnách aktivity ANS se podílí více faktorů (stresorů) než jen fyzická zátěž. Odrazem fyzické zátěže je dle ní kardiovaskulární odpověď organismu, charakterizovaná zvýšením aktivity sympatoadrenálního systému se zvýšením frekvence srdce. Jedním z dalších faktorů je i psychická složka; a to zpracování informace na úrovni CNS (emoce, adaptace atd.) a individualita jednotlivce (motivace, osobní postoj). S tím tedy může být spojený například jakýkoliv sociální problém, možnost začínající nemoci, předstartovní stav, reakce hráče na konkurenci atd. Dále dodává, že reakce na všechny tyto faktory je u hráče specifická ať jde o sport kolektivní nebo individuální.

Mateo et al. (2011) ve svém výzkumu v disciplíně BMX potvrzuje výskyt předstartovního neklidu jako emoční změny projevující se i na dynamice SF. Dále uvádí, že je to stav neklidu spojený s určitými potížemi (např. somatické a kognitivní změny, snížené sebevědomí atd.), které narušují sportovní výkon i při krátkodobých silově-koordinačních sportech jako BMX je. Výsledky potvrdily, že analýza variability SF poskytuje komplementární nástroj pro hodnocení závodního tlaku (stresu). Stejných výsledků dosáhl Blaquez et al. (2009) u elitních plavců sledováním psycho-fyziologické fáze stavu v tréninku a následně v závodě, kde výsledky ukázaly pohyb směrem k převaze sympatiku jako výsledku ústupu vagu. Tímto zjištěním označili metodiku HRV jako možný způsob hodnocení sympatovagové rovnováhy v přítomnosti předstartovního stresu.