Vliv nadmořské výšky na HRV

Tréninkem vyvolané pozitivní změny autonomní kontroly kardiovaskulárního systému nejsou ovlivněny životem v hypoxickém prostředí. Tento fakt byl pozorován u trénovaných jedinců trvale žijících a pocházejících z vysokohorského prostředí pohoří And. Dominance aktivity sympatiku pozorována 6-8 hodin po maratónu ve vysoké nadmořské výšce (4220 m n. m.) zcela vymizela během jednoho dne (Cornolo et al., 2005). Stejskal (2014, ústní sdělení) vysokohorské soustředění pro trénink doporučuje, ale zároveň přitom doporučuje využití HRV na selekci do skupin. Důvodem rozdělení je odlišná reakce jedinců s vysokou a nízkou aktivitou ANS v tomto prostředí. U jedinců s nízkou aktivitou ANS může mít pobyt opačný, negativní efekt, než u hráčů s vysokou aktivitou ANS. Mohlo by dojít až k výrazné redukci ANS a přetížení organismu. Toto zmiňuje ve své práci i Cyprian (2008) kde podotýká, že v přípravě často využívaný trénink ve vysokohorském prostředí nemusí být vždy pro všechny sportovce přínosem. Prostředí vysokých nadmořských výšek je zřejmě velkým stresovým faktorem pro organizmus, který není vybaven vysokou aktivitou ANS.